Může být islám sekularizován? Druhá příčina, proč je islám neslučitelný s demokracií

2. 12. 2017 10:35:30
Téměř ve všech arabských zemích Blízkého východu se jako nejpravděpodobnější nástupce stávajícího uspořádání jeví výlučně islamistická vláda. Proč je tomu tak? A proč je islám neslučitelný s demokracií?

Proč je islám neslučitelný s demokracií? Druhá příčina

Specifikou muslimské společnosti je skutečnost, že navzdory probíhajícím modernizačním procesům v ní nedochází k sekularizaci (oddělení církve od státu), kterou s sebou tyto procesy přinesly v jiných částech světa. Demokracie je bez sekularizace stěží představitelná; islámská kultura je však jediná kultura, která stále sekularizaci odolává. Bez znalosti potenciálu sekularizace islámu nelze dosáhnout jednoznačných závěrů o vztahu islámu k demokracii. Proto jedna ze základních otázek, na kterou hledám odpověď, zní: Může být islám sekularizován?

Sekularismus vznikl v křesťanském světě a byl pokusem o vyřešení dlouhodobých sporů církve a státu. Oddělení církve od státu bylo navrženo tak, aby bylo zabráněno dvěma problémům: 1) zneužívání náboženství státem při současném upevnění a rozšíření státních pravomocí a 2) zneužívání státní moci duchovenstvem k tomu, aby ostatním vnutilo svoje doktríny a nařízení. Oddělení církve od státu proběhlo během revolucí ve Francii a v Americe (později i v jiných zemích) a bylo dlouho považováno za výlučně křesťanskou záležitost, která se netýká ani muslimů ani Židů.

V dnešní době existují muslimské organizace, které se věnují podpoře sekulárního islámu. Institute for the Secularization of Islamic Society odvážně prohlašuje: „Islámská společnost zaostávala kvůli neochotě podrobit svou víru, zákony a zvyky kritickému prozkoumávání kvůli nedostatku úcty k právům jednotlivce a neochotě tolerovat jiné názory nebo se pustit do konstruktivního dialogu.

Někteří vidí výjimečnost muslimských společností v tom, že v nich po sta letech modernizačních a industrializačních procesů nedochází k sekularizaci, kterou s sebou tyto procesy přinesly v Evropě. V posledních desetiletích se naopak zdá, že v muslimských společnostech celkový společenský a politický vliv náboženství spíše posílil. K vysvětlení této skutečnosti je nutné zaměřit se na interakci mezi modernizací a islámem. Přístupovou cestu k pochopení tohoto vzájemného působení představují dva faktory: protiklad mezi vysokým a nízkým (lidovým) islámem a absence institucionalizované kněžské organizace. Druhý rys je klíčový pro pochopení potíží muslimských společností s moderní diferenciací sociálních sfér.

Islám na rozdíl od křesťanství neodděluje stát od společnosti, ani stát od církve. Islám tedy neodlišuje mezi doménou císaře a Boha, což má své kulturně-historické souvislosti. V Evangeliu podle Matouše nabádal Ježíš své stoupence: ,,Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu“ (MT 22:21). Takový precedens v islámu neexistuje. Tak jako islám neodděluje stát od společnosti, neodděluje od ní ani církev. V sunnitském islámu není postavení ulamá (islámští učenci) při výkladu a prosazování zákona formálně či mocensky zajištěno, ulamá nevytvářejí sakrálně oddělenou sociální vrstvu nebo kastu. Ulamá si mohou nárokovat pouze učenost, obeznámenost s písemně zaznamenaným společenským ideálem a tedy i schopnost a vůli tento ideál praktikovat a prosazovat, ale nic víc.

Pro pochopení pojmu sekularizace je třeba si uvědomit, že se jedná o proces, který se vyvíjel v evropském prostředí a nelze ho tudíž bez dalšího uzpůsobení přenášet do jiných náboženských a kulturně-politických okruhů.

Sekularizace islámu je totiž mnohými muslimy považována za odpadlictví, neboť by znamenala zříci se nebo omezit plnohodnotné prosazování Božího práva šarí ́a. Prosazování myšlenek sekularizace islámu je tudíž velmi riskantní. Islamisté považují požadavky liberálních modernistů na oddělení státu od náboženství za kacířství nejvyššího řádu. Každý muslim, který se vyslovil ve prospěch sekularizace a tudíž zrušení šarí ́y, bude podle nich označován za odpadlíka (murtadd). Odpadlictví je podle šarí ́y největším zločinem a jednoznačným překročením zákonů islámu; proto jsou sekulární muslimové ohroženi i na životě kvůli hněvu svých „ortodoxních“ spoluvěrců.

Weber dospěl k názoru, že v moderní západní společnosti došlo díky vědeckému pokroku a specializovaným znalostem v nejrůznějších oborech k tvorbě „nesčetných pohledů na svět a interpretacím reality, ale protože je počet interpretací nekonečný, nemohou se nikdy stát hodnotami absolutními.“ Výsledkem je, že „život individua ztratil jakékoli duchovní hranice“. Jinými slovy, právě proto, že život jedince už není ohraničený, stal se takříkajíc životem ve vakuu. Weber tedy vyvozuje, že ačkoli je kapitalismus dítětem protestantismu, už dávno není spojován s protestantským světonázorem. Paradoxem je, že to byl právě protestantismus, který položil demarkační linii mezi svaté a sekulární. A tím, že to udělal, vynesl nad sebou rozsudek smrti.

Mezníkem a jediným případem sekularizace v islámské zemi se stalo Atatürkovo Turecko. Atatürk prohlásil, že civilizovaný svět je daleko před světem islámským. Zákazem nošení turbanů a jejich nahrazení klobouky zasáhl Atatürk srdce turecké islámské společnosti, zbavil islám rozhodujícího vlivu, uskutečnil sekularizaci státu i práva a netajil se záměrem začlenit Turecko do Evropy. Tím ovšem proti sobě popudil nemalou část muslimů, kteří zpočátku nad jeho vojenskými vítězstvími jásali. V relativně krátkém období se z velké islámské říše, která byla sídlem chalífátu, stal moderní stát západního stylu. Jednota státu najednou nebyla založena na náboženském, ale na národnostním principu. Atatürk vliv islámu ideově nahradil silným nacionalismem. Atatürk rychle dokončil tuto transformaci zrušením chalífátu, omezením náboženských obřadů, zavedením sekulárního sňatku a marginalizací islámských tradic.

Prakticky od začátku existoval v Turecku proti programu Atatürka odpor. Urychlená sekularizace, nastolená Atatürkem a jeho doprovodem, způsobila celé zemi otřes, který stále ještě trvá. Náboženské vzpoury doprovázely turecký sekulární stát od jeho založení a ti, kdo žádali znovuzavedení islámu jako ústředního prvku veřejného života, dosáhli určitých výsledků. Josef Mlejnek ve svém článku Paradoxy nejen turecké demokracie (2007) shrnul: „Jak se ukazuje, i skoro po sto letech se sekularizace v Turecku neobejde bez armádní asistence ani bez nacionalismu coby zástupného “světského náboženství“. Turecký sekularismus je tedy kasárensko-nacionalistický. A jiný typ sekulárního pojetí tureckého státu a společnosti není na obzoru“.

Podobný proces proběhl i v Íránu. Snahy šáha následovat Atatürkův příklad a modernizovat Írán byly nakonec v roce 1979 zmařeny Chomejního islámskou revolucí, která obnovila tradiční přísné islámské zásady. Tento vzor se opakuje v celém islámském světě: byl to i případ iráckého, relativně sekulárního Saddáma Husajna, který získal obrovskou podporu své legitimity díky válce v Zálivu. V podvečer vypuknutí války byl sekulární prapor Iráku ozdoben islámským heslem „Bůh je velký“, aby podpořil ještě více islámského cítění. Též Pákistán byl založen jako sekulární stát, ovšem islámští aktivisté jeho sekulární povahu od začátku potlačovali. V roce 1956, osm let po získání nezávislosti, byl vyhlášen islámskou republikou. Uprostřed pokračujících rozsáhlých nepokojů slíbil předseda vlády Alí Butto v roce 1977 zavést šarí ́u. Krátce poté prezident Zijául Hak, který se dostal k moci krvavým převratem, vyhlásil šarí ́u nadřazeným právem. Stejná situace přetrvává dodnes v Súdánu, kde byla šarí ́a přijata v roce 1983. Z těchto příkladů lze vyvodit, že v islámském světě vede cesta ke klidnému vládnutí skrze islám a nikoliv cestou sekularizace.

Je nutno říci, že odpor k sekularizaci vyplývá především z neutuchající péče o ochranu a udržení čistoty islámské obce. Sekularismus vede podle názoru islamistů nejen k morální katastrofě, která je tolik patrná na Západě, ale i ke ztrátě kulturní identity. Dodržování čistoty víry a respektování islámského práva vytváří podle mne bludný ideový kruh, který každého „potenciálního sekularistu“ vrací zpátky tam, kde byl předtím. Mohl by se vydat cestou sekularizace jakkoli daleko, ale chce-li zůstat muslimem, vrátí se tam, kde začal. Skutečná sekularizace by znamenala vymanit se z područí islámu, jinými slovy přestat být muslimem.

Troufám si říci, že demokracie v Turecku právě prochází obdobím stagnace především kvůli potížím se sekularizací. Domnívám se, že demokracie v religiózní muslimské společnosti v sobě nese sebezničující efekt. V takovém prostředí sama demokracie posiluje proces de-sekularizace. V Evropě demokracie a sekularizace souzní, v islámském prostředí se nacházejí v konfliktu. Proces sekularizace islámu je velmi specifický a obtížný a v mnohém se bude odlišovat od procesu sekularizace v křesťanství.

Demokracie je bez sekularizace stěží představitelná; islámská kultura je však jediná kultura, která stále sekularizaci odolává, proces sekularizace islámu je velmi specifický a obtížný, tato skutečnost představuje další příčinu, proč je islám neslučitelný s demokracií.

*** V příštím článku Vám uvedu třetí příčinu, proč je islám neslučitelný s demokracií.

Autor: Mansoor Maitah | sobota 2.12.2017 10:35 | karma článku: 44.17 | přečteno: 6879x

Další články blogera

Mansoor Maitah

Evropské dotace aneb lyžařské sjezdovky bez kopců a sněhu

Volby do Evropského parlamentu se budou konat již za měsíc. Ze všech stran se na nás proto doslova valí negativní i pozitivní informace o počínání EU.

28.4.2019 v 11:18 | Karma článku: 14.94 | Přečteno: 190 | Diskuse

Mansoor Maitah

Proti nesmyslům je třeba se ozvat

Někteří muži se cítí býti ženami, některé ženy zase muži. Mají zapotřebí o svých niterných pocitech vykládat na veřejnosti a média jejich příběhy milují.

27.4.2019 v 13:44 | Karma článku: 12.85 | Přečteno: 192 | Diskuse

Mansoor Maitah

Můj názor na inkluzi

Mám obavy, aby za pár let nebylo na školách víc asistentů než samotných učitelů. Inkluze v prvé řadě představuje plošné nařízení a jako takové přináší víc škody než užitku.

24.4.2019 v 23:08 | Karma článku: 19.16 | Přečteno: 306 | Diskuse

Mansoor Maitah

Proč nejsem pro přijímání migrantů?

Migraci opravdu nelze posuzovat jen z pohledu nějakých tzv. šlechetných úmyslů, jejichž nositelé často sklouzávají do naivity, unáhlenosti a překotnosti. Jak jsem již napsal loni v listopadu, migraci je třeba vnímat pragmaticky.

15.4.2019 v 23:12 | Karma článku: 28.00 | Přečteno: 780 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Machač

Aktivistům se nelíbí slovo aktivista. Co tak najednou?

Český rozhlas se za naše peníze stává hlásnou troubou ideologického ekologického aktivismu. K Apoleně Rychlíkové se přidalo RadioWave.

17.7.2019 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Marek Hurt

Na co už se v Evropě nesmíme ptát?

Mám kamaráda Itala, který mě pořád nabádá, že nemáme věřit Němcům. No, smích mě přešel po přečtení výroku místopředsedy poslanců CDU, že o řešení migrace by se nemělo mluvit na veřejnosti...

17.7.2019 v 7:53 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 158 | Diskuse

Vladimír Veverka

Což takhle zrušit s ministrem kultury i ministerstvo?

31.7.2019 má skončit ministr kultury a ČSSD nemá k dispozici žádného ucházejícího kandidáta na tuto funkci, takže se nabízí jednoduché řešení - zrušit i ministerstvo Ostatně několik drobných změn by umožnilo zrušit i další...

17.7.2019 v 1:45 | Karma článku: 10.18 | Přečteno: 149 |

Richard Peterka

Barcelonská radnice začala krást byty

V Berlíně se o tom zatím jen mluví, ale Barcelona se do toho rovnou pustila. Vyvlastnila první byt, který prohlásila za dva roky nepoužívaný. Takže se vydala na cestu ke komunismu.

16.7.2019 v 17:50 | Karma článku: 27.08 | Přečteno: 592 | Diskuse

Jan Ziegler

To koukáte bolševici, kdo vám chodí po Měsíci

Tento velký boj nakonec vyhrály USA nad tehdejším Sovětským svazem. Dnes je to padesát let, kdy Američané jako první lidé na světě stanuli na povrchu Měsíce. Češi tenkrát slavili a bavili se na úkor Rusů.

16.7.2019 v 17:27 | Karma článku: 23.02 | Přečteno: 661 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4545

Vítejte na blogu univerzitního profesora, ekonoma, otce, vášnivého příznivce fotbalového klubu Slavie Praha a zastupitele městské části Praha 12.

Společně s mým profesním oborem a sportem mě naplňuje politika, byť ta nám všem často přidělává vrásky na čele. Přesto, nebo právě proto, jsem přesvědčen, že angažovat se v politice není ztrátou času ani „nutným zlem“.

Razím heslo, že politika bude taková, jakou si ji uděláme. Já osobně se snažím v roli zastupitele, aby si minimálně u nás na Praze 12 mohli její obyvatelé říkat, že politika možná opravdu je druhým nejstarším povoláním (jak kdysi s lehkou nadsázkou prohlásil Ronald Reagan), ale s tím údajně prvním nejstarším povoláním nemá nic společného.

Jsem si vědom, že této zemi vděčím za mnohé a snažím se jí to vracet, jak jen to je možné. V prvé řadě jako vysokoškolský pedagog předávám studentům své zkušenost z oblasti ekonomie a v neposlední řadě se snažím na komunální úrovni prosazovat zásadovou a férovou politiku.

Vystudoval jsem České vysoké učení technické v Praze. V roce 2004 jsem absolvoval doktorské studium na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze, obor mezinárodní ekonomické vztahy. V roce 2009 jsem absolvoval doktorské studium na Institutu politických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, obor politologie.

Dne 23. 5. 2019 mne prezident republiky Miloš Zeman jmenoval profesorem pro obor ekonomie.

http://wp.czu.cz/cs/index.php/?r=1071&mp=person.info&idClovek=6677

https://scholar.google.cz/citations?user=LqsgQ8gAAAAJ&hl=cs

https://insis.vse.cz/lide/clovek.pl?id=56981

www.maitah.com

Najdete na iDNES.cz