Specifická loajalita muslimů je první příčina, proč je islám neslučitelný s demokracií

Téměř ve všech arabských zemích Blízkého východu se jako nejpravděpodobnější nástupce stávajícího uspořádání jeví výlučně islamistická vláda. Proč je tomu tak? A proč je islám neslučitelný s demokracií?

Chybějící občanství v islámských zemích a specifická struktura politické loajality Arabů a muslimů, je jedna z příčin, proč je islám neslučitelný s demokracií - První příčina

Základní myšlenka občanství je, že občan uznává závazky vůči lidem, které nezná. Občan sdílí svou příslušnost s lidmi, které nezná a s nimiž je spojen ve společném předivu práv a povinností. Moderní demokracie je nutně společností cizinců, v níž jsou cizinci výslovně zahrnuti do sítě závazků. Občanství předpokládá schopnost uznat závazky vůči těm, které neznáme a jednat podle těchto závazků. Moderní stát je společností cizích lidí, které více než vzájemné soupeření, spojuje pocit, že putují společně totožným osudem. Absence této schopnosti v islámských zemích, kde se postoje utvářené náboženskými a rodinnými vazbami snaží přizpůsobit světu vytvořenému cizinci, má katastrofální důsledky. Důsledky průmyslového pokroku, nelítostnost technologické změny, neustálé vykořeňování a každodenní invaze státu a jeho zástupců – to všechno v islámských zemích vyvolá touhu hledat útočiště v rodině, kmeni nebo náboženství a dělit svět na přátele a nepřátele. Tyto postoje vybízejí k tomu, aby se odpovědnosti ujal diktátor. V moderní společnosti, občanství umožňuje cizincům postavit se společně autoritě a prosazovat společná práva. Občanství je tedy záštitou před útlakem a ozvěnou nesouhlasného postoje.

 V tradičních muslimských společnostech má jednotlivec plno povinností – vůči své rodině, vůči svým přátelům a svému kmeni. Nad těmito závazky se rozpíná příkrov božího zákona, který musí být dodržován ne kvůli osobnímu rozhodnutí jednotlivce, ale jemu navzdory. Stát se obvykle ztotožňuje s vírou či dynastií a z politického závazku rázem je závazek jiného druhu - zbožnosti, příbuzenství či vojenské podřízenosti. 

Rozhodujícím faktorem ovlivňujícím politickou kulturu na Blízkém východě je specifická politická loajalita. Struktura politické loajality Arabů a muslimů všeobecně je diametrálně odlišná, než je tomu v moderních západních společnostech. V islámském světě existují dvě základní a trvalé loajality – loajalita k rodině a ke kmeni; nad tím leží pouta kulturní a náboženská. V arabském světě totiž nikdy neexistovalo nic obdobného národní identitě a loajalita vždy náležela kmeni, klanu a širší rodině. Stabilita národního státu na Blízkém východě je udržována víceméně uměle s pomocí kombinace státního násilí a systematické manipulace. Právě proto, v takto nastavené politické kultuře vystupují islamisté jako jediná možná opozice, která nabízí vlastní model uspořádání státu.

Klíčovým rysem moderní společnosti je teritoriální jurisdikce a loajalita. Tato loajalita získává trvalost díky třem nejvyšším cnostem: dodržování zákona, schopnosti se obětovat v době války a veřejnému duchu v době míru. Dodržování zákonů předpokládá zřeknutí se tužeb v zájmu teritoriálního práva. Lidé, kteří dodržují zákony a umírají, kvůli cizincům se na společnost, k níž patří, dívají jako na něco trvalého, co přesahuje do minulosti a budoucnosti.

Tři ctnosti, které tvoří základ občanství, mají své ekvivalenty i v muslimské společnosti. Muslim musí dodržovat šaría, musí být připraven položit život v džihádu a musí odvádět desátek na dobročinnost (zakat). Těmito povinnostmi je povinován Bohu, nikoliv cizincům a jejich striktní dodržování může občas společnosti stmelovat a jindy zase rozeštvávat.

Islámská právní věda neuznává sekulární svrchovanost za skutečný zdroj práva, a tím méně svrchovanost teritoriální. Předkládá boží zákon, který je jedinou cestou ke spáse. Je to vyčerpávající systém příkazů – a ty mohou sloužit jak civilním, tak vojenským účelům.  Ani stát si v islámu nezaslouží loajalitu. Loajalita náleží pouze Bohu a pak těm nacházejícím se v síti osobních vztahů. Po sekulárním pojetí vlády, které přejali křesťané z Římského práva, není v islámskému právu ani stopy. Náboženská tolerance je v moderních společnostech normou právě proto, že jsou založeny na teritoriální jurisdikci, která pokládá za zdroj práva nikoliv náboženství, nýbrž státní svrchovanost.

Chybějící občanství v islámských zemích a specifická struktura politické loajality Arabů a muslimů, je jedna z příčin, proč je islám neslučitelný s demokracií. Jejich loajalita je jednoznačně odlišná, než je tomu v moderních západních společnostech.

*** V příštím článku Vám uvedu další příčinu,  proč je islám neslučitelný s demokracií.