Evropské dotace aneb lyžařské sjezdovky bez kopců a sněhu

Volby do Evropského parlamentu se budou konat již za měsíc. Ze všech stran se na nás proto doslova valí negativní i pozitivní informace o počínání EU. To samozřejmě záleží na tom, jestli je do oběhu vysílají eurooptimisté nebo euroskeptici. To je v pořádku a asi o tak musí být. Přesto mě překvapilo, že se do kampaně za EU dobrovolně a zcela jendostranně zapojují i média, která by měla zůstávat objektivní a nad věcí.

Konkrétně mám na mysli například článek ze serveru Aktuálně.cz, který si v téměř budovatelském duchu pochvaluje, kolik do České republiky z Bruselu přiteklo peněz. S tak jednoznačným hodnocením působení nemohu jako ekonom a VŠ pedagog souhlasit.

V prvé řadě autoři zapomínají, že Brusel nemá žádné skutečně své peníze. Veškeré finance do Bruselu přicházejí ze členských států EU. Jsou si zastánci dotací z Aktuálně.cz jistí, že francouzská pokladní z Lyonu, německý učitel z Berlína nebo španělský policista z Barcelony jsou šťastní z toho, že jdou peníze z jejich kapes na zvýšení počtu pracovních míst v České republice? Kdo se těchto lidí ptal na účel použití jejich tvrdě vydřených peněz? Nebyli by radši, kdyby peníze mohli využít ve svůj prospěch osobní, nebo aspoň ve prospěch své země?

Dlouhé roky se divím tomu všeobecnému nadšení z dotací, které do České republiky plynou z Bruselu. Přitom v běžném životě vždy platí, že nic není zadarmo. Proč si zastánci dotací myslí, že České republice někdo dává něco zadarmo? Mnohokrát se ukázalo, že Evropská unie za posílané peníze požaduje vždy a za každé situace poslušnost. To je z pohledu zájmů národního státu svazující a limitující.

Zkrátka a dobře, když vám někdo posílá peníze, nikdy to nedělá „jen tak“. Vždy za to bude chtít časem nějakou protislužbu.

Dotace zvyšují závislost obdarovaného na donátorovi, navíc křiví trh a obávám se, že i pracovní morálku. Když můžete získat peníze bezpracně, brzy si na takový luxus zvyknete a vaše pracovní morálka se logicky snižuje. Pomíjím fakt, že dotace jsou fakticky dopingem a jejich získání často závisí jen na schopnosti správně vyplnit dotační formulář a vyfabulovat projekt, který nalezne příznivou odezvu. To nemá se základními atributy úspěšného podnikání, tedy pílí, pracovitostí a cílevědomostí, nic společného.

Zapomenout nesmíme ani na zvyšující se riziko korupce, která doprovází každý přesun peněz z bodu A do bodu B. Ti samí politici a novináři, kteří v každé druhé větě zmiňují potřebu bojovat proto korupci, bez mrknutí oka pějí chválu na štědré dotační projekty. To opravdu nedává smysl.

Z výše uvedeného je patrné, že ty „desítky tisíc nových pracovních míst a tisíce kilometrů silniční sítě“, o kterých básní v neplaceném PR článku novináři z Aktálně.cz, jsou draze vykoupené. Každá mince má svůj rub a líc. U mince, která je součástí dotačního systému, to platí dvojnásob. Pokud chtějí eurooptimisté zakládat svoji „obhajobu“ našeho členství v Evropské unii na výši a šíři dotací, považují jejich argumentační snahy za krajně nedostatečné.